Jak na vyhledávání předmětů? (Šárka Pravdová)

Vyhledávání předmětů je jedním ze speciálních cviků malých plemen a prochází celým zkušebním řádem od ZMMP po ZMP3. Jeho základem je, stejně jako u vyhledání ztraceného předmětu a rozlišování předmětů, dobře zvládnutý aport. Proto doporučuji naučit nejprve ten a teprve poté se vrhat na nácvik speciálních cviků.

Pokud už pes přinášení zná, můžete začít s vyhledávání. Při prvních trénincích lze použít hračku, na další výcvik si ale připravte vhodné – nejlépe dřevěnou destičku, kousek koberce a kůže. Pro zkoušku ZMMP se používají předměty do velikosti 10x10x2cm, pro vyšší zkoušky 10x5x1cm, v ZMP3 pak také svazek klíčů. Budete-li se chtít zúčastnit závodů v kategorii ZMMP, doporučuji alespoň občas trénovat s předměty o maximálních rozměrech. Především dřevěná destička činí řadě malých psů potíže. Bude proto lepší, když se ji pes naučí přinášet již během tréninku a na závodech nebude jejími rozměry zaskočen.

Pro začátek si najděte klidné místo s nízkým porostem. Zkuste si se psem provést 2x až 3x aport s předmětem, se kterým budete cvičit. Při první lekci používejte pouze jeden předmět a teprve až pes bude vědět, co má dělat, přidávejte předměty další. U nového předmětu si vždy nejprve vyzkoušejte jeho přinesení bez vyhledávání a teprve pak jej zapojte do tréninku. Pokud by měl pes s některým z materiálů problémy, pracujte pomalu, hodně psa motivujte a jen zvolna zapojujte předmět do vyhledávání.

Pak si psa posaďte k noze – já pro tyto účely používám povel „Levá“, kdy se mi pes má přiřadit k levé noze, ale není to tak striktní, jako povel „K noze“, případně si psa k noze navedu. Nedoporučuji používat od začátku povel „K noze“ ze dvou důvodů. Za prvé v tuto chvíli nechcete odvádět pozornost psa od dalšího cvičení tím, že budete vyžadovat plnění takto důležitého povelu, za druhé proto, že pak nemusíte hlídat, jak přesně pes povel „K noze“ plní a zda zde nevznikají nějaké chyby. Oba se můžete plně soustředit na učení vyhledávání. Ze stejného důvodu také v počátku nevyžaduji přesné aportování předmětů tak, jako je tomu na zkoušce.

Pes se tedy nachází u vaší levé nohy, vyjdete s ním kousek dopředu, zastavíte, pootočíte se do strany a odhodíte předmět na malou vzdálenost tak, aby jej pes dobře viděl. Poté psa vyšlete s povelem „Hledej – aport“ a ukázáním ruky ve směru vysílání. Pro psa by tento cvik neměl být nijak obtížný, jedná se v podstatě o klasický aport tak, jak jste jej dělali do teď. Následuje vaše velká pochvala ve chvíli, kdy pes předmět uchopí a vrací se s ním k vám. Předmět můžete odebrat ještě dříve, než pes předsedne. Tím zamezíte tomu, že by pes úkol nesplnil – například předsedl křivě, pomalu atd. Kdyby měl pes hned od začátku problém splnit cvik správně, bylo by to pro něj velice demotivující, cvičil by neochotně a bez radosti. Po odměně si opět dejte psa k noze, popojděte o kousek dál a cvik opakujte s tím, že tentokrát odhodíte předmět na opačnou stranu.

Počet opakování se bude lišit dle toho, jak bude psa cvičení bavit. Určitě je lepší provést v začátku pouze jedno vyhledávání, které pes splní ochotně a rychle, než jich dělat hned několik, kdy by pes už o cvičení ztrácel zájem. Pokud ale psa cvičení baví, můžete od začátku provádět tři až pět vyhledávání. Případně zařazovat občas vyhledávání oblíbené hračky, které by psa více motivovalo do práce.

Samostatně si pak procvičujte klasický aport s předmětem, který můžete rozfázovat do malých kroků tak, jak jste to pravděpodobně dělali už při učení aportování. Pozor si dejte především na překusování, které se objevuje velice často, hlavně při použití koberců s delším chlupem. I s takovými se ale na akcích můžete setkat, proto je dobré, si toto natrénovat.

V nácviku se zatím zaměřte na to, aby cvičení psa bavilo a cvičil ochotně a rád. Vzhledem k tomu, že stejný povel „Hledej – aport“ se používá také u vyhledávání ztraceného předmětu, můžete od počátku do výcviku zapojit určitý rituál, který psa upozorní na to, jaký cvik budete cvičit. Mohou to být určitá slova, která pronesete, například: „Budeme hledat?“ nebo třeba poplácání po hrudníku či spojení obojího. Pokud si i vy i váš pes na tento rituál zvyknete, pomůže vám na zkouškách či závodech setřást nervozitu a pes se už při příchodu k prohledávanému prostoru připraví na to, co bude následovat.

Pokud už jste si se psem toto vyhledávání párkrát zkusili, pes cvik chápe a baví ho, můžete vše začít pomalu ztěžovat. Najděte si takové místo, kde budete moci střídat dobře přehledný terén a terén s vyšším porostem, kde už pes bude muset předmět hledat nosem. Může to být okraj posečené louky s přechodem do vysoké trávy, cesta u lesa pod. Na začátek tréninku zařaďte jednoduché vyhledání, aby se pes na práci trochu nabudil. Pak si přejděte blíže k nepřehlednému terénu a odhoďte předmět tam. Ideální je, pokud předmět nehážete na velkou vzdálenost (do 3m) a nachází se těsně za počátkem vyšší trávy. Pes tak doběhne k vyšší trávě, kde viděl předmět dopadat, párkrát zavětří a rychle jej nalezne. Opět je to rychlý úspěch psa, na co je potřeba dávat pozor. Ten bude psa motivovat a vy budete moci trénink postupně ztěžovat. Dejte pozor, ať hned v počátku nehodíte předmět někam do trní, kopřiv apod. Psu by to bylo nepříjemné a nechtěl by zatím v takovém terénu pracovat. Pokud by pes předmět nenacházel, nechte ho hledat maximálně pár vteřin. Pak vyjděte blíže k předmětu a psu ukažte, kde má hledat.

Poté opakujte další pokus na přehledném terénu.

Rychlost, s níž budete cvičení ztěžovat, opět záleží na vašem psu a jeho chuti do práce. Z počátku se stále snažte zaměřovat na odhazování předmětu v přehledném terénu a těžší hledání zapojujte jen občas. Postupně pak četnost těžších hledání zvyšujte. Dejte ale pozor, aby pes neztratil motivaci.

Pokud budete pracovat v přehledném terénu, můžete přidat ztížení v podobě prodlužování času mezi odhozením předmětu a vysláním psa, nebo začít i do tréninku vyhledávání zapojovat přinášení a předání předmětu tak, jako je tomu u aportu. Vždy ale v jednom tréninku ztěžujte pouze jedno kritérium. Můžete tedy v pondělí zkusit pracovat na přehledném terénu s tím, že u některých pokusů nepatrně prodloužíte dobu mezi odhozením a vysláním psa. V úterý zkusit pracovat tak, abyste už psa u některých pokusů vysílali do nepřehledného terénu, a ve středu se vrátit na přehledný terén a u přinesení chtít občas také krásné předsednutí a držení předmětu. Teprve až pes zvládá ztížení kritérií takto samostatně, můžete je začít spojovat do jedné lekce.

Zvolna také prodllužujte vzdálenost, na kterou předmět odhodíte. Pro zkoušku ZMMP je požadovaná vzdálenost cca 10 kroků, nespěchejte však, abyste se na tuto hranici dostali. Myslete na to, že zatím je vaším největším úkolem naučit psa, že vyhledávání je skvělá zábava.

Pracujte na rozličných terénech a za rozdílných povětrnostních podmínek. Počítejte s tím, že pokud je horko, dusno a předmět odhazujete po směru větru, bude pro psa hledání těžší, než za chladného ráno a s větrem, který mu přinese pach předmětu až k nosu. Berte tyto podmínky v úvahu a naučte psa v nich pracovat. I zde je ale potřeba postupovat od nejjednoduššího ke složitějšímu a ztěžovat cvik pouze v podmínkách, které už pes dobře zná.